Kočičky, které nás opustily, ať už předčasně nebo nastal jejich čas. Chtěli jsme jim dát ještě tolik lásky. Bohužel i v našem depozitu někdy přicházejí momenty plné slz a žalu. Nikdy nezapomínáme ani na ty kočičky, které již přešly na druhý břeh. Bojovali jsme s nimi až do konce. Budou nám moc chybět.
Micka † 29.1.2025
Kočička-koťátko, které spadlo na beton z třetího parta.
Koťátko jsme od majitelky převzali pod svá křídla a byla zavezena na hospitalizaci, kde proběhlo několik operací, několik transfuzí krve. Kočičku si na veterině zamilovali, Micka papala a vypadalo to, že by chtěla žít. Bohužel se jí zastavilo srdíčko a i když se veterinářům podařilo Micku jednou oživit, podruhé to nedokázali. Pro majitelku byla Micka „kotě ze stodoly“, pro nás a pro veterináře to byla vděčná kočička, které jsme přáli jen to nejlepší. Více podrobností na FB: https://www.facebook.com/share/p/15ppen8xP8/
Toníček † 15.1.2025
Na hospitalizaci nás opustil maličký Toníček, který statečně zvládnul operaci zlomené pánve a nožiček.
Dělal obrovské pokroky, denně jsme s ním cvičili. Bohužel se u něj později potvrdila panleukopenie a přestože pro něj na veterině na hospitalizaci udělali co se dalo, Toníček to nezvládnul. Více podrobností na FB: https://www.facebook.com/share/p/1B5REdFYGg/
Číča a Mica † 22.1.2025
Kočičky Čičina a Micina se k nám dostaly, když nám volala rodina, že se u nich objevily tyto dvě kočičky. Celé to bylo pochybné, vše na rychlo, měnili původní příběh, jak se k nim kočičky dostaly.
Kočičky Čičina a Micina se k nám dostaly, když nám volala rodina, že se u nich objevily tyto dvě kočičky. Celé to bylo pochybné, vše na rychlo, měnili původní příběh, jak se k nim kočičky dostaly. Jedna kočička měla být popálená – opařená vodou. Anička pro ně jela s přepravkou, kočičky se prý snesly, měly jet spolu. Kočičky se už v autě nesnesly, cesta samotná byla náročná. Vyplynulo na povrch, že rodina byla majiteli koček. U nás jsme zjistili, že kočičky naprosto nesnáší svá jména – Čiči a Mici. Kdykoliv jsme na ně zavolali, kočky reagovaly špatně a začaly vrčet. Začali jsme jim vymýšlet nová jména – želvinka se měla jmenovat Kleopatra. Zadní nohy trikolory byly opařené, bez chlupů. Kočky nám nejedly, jen ležely schoulené, byly naprosto zlomené. Tak zlomené kočičky jsme snad ještě nikdy neviděly. Musely na hospitalizaci. Po pár dnech to vzdala trikolorka. Želvinka nedlouho nato odešla také.
Tanja
Tato úžasná kočičí babička se bohužel nedočkala nového domova… Svůj život ale dožila mezi námi, kteří jsme ji milovali. Byla velmi nenáročná, vděčná a užívala si klid, který konečně zažila po životě venku.