V kočičím nebi
Kočičky, které nás opustily, ať už předčasně nebo nastal jejich čas. Chtěli jsme jim dát ještě tolik lásky. Bohužel i v našem depozitu někdy přicházejí momenty plné slz a žalu. Nikdy nezapomínáme ani na ty kočičky, které již přešly na druhý břeh. Bojovali jsme s nimi až do konce.
Budou nám moc chybět.
Maličký Paskal nás opustil nečekaně. Nebyl nejmenší, ani nejslabší z vrhu. Ale bohužel jeden den zeslábl, a další den nás opustil.
Byl krásný. Byl opatrný. Bál se nás a byla radost sledovat, jak si získáváme jeho důvěru. Ja začal být zvědavý, jak zjišťuje, co je to pohlazení.
Sluníčko malé, už je dobře.
U brášků Jáji a Páji už od začátku nebylo jisté, že to zvládnou. Papali s chutí a bříška měli kulaté. Ale nenabírali moc váhy. Větší Pája rostl více než Jája.
Přesto nás zasáhlo, když jsme Jáju našli bez známek života jen den poté, co jsme se s ním mazlili. Nějaké tušení už jsme měli, že to nebude dobré, proto jsme mu věnovali více pozornosti a dávali více lásky.
A přesto nás opustil. Sbohem, už ti bude jen dobře.
Violka neměla pěkný život. Našla se v Bílovci u cesty, pravděpodobně sražená autem. To jsou následky lidské lhostejnosti a neochoty kastrovat. Její kotěcí život byl krátký a bolestivý.
Měla zlomenou pánev, ale zlomenina měla velkou naději, že sroste sama a nebude potřebná operace. Na bříšku měla hnisající ránu, na kterou musela brát atb. Někdy měla chuť k jídlu, ale museli jsme misku dávat hned k ní. Jindy byla šikovná, zvedla se, zašla si pro granulky nebo na záchůdek. Ale byly také dny, kdy nejedla a musela se dokrmovat.
Přes všechny snahy přišel den, kdy byla velmi slabá a odcházela Janě v náručí. Během noci ulehla a už se neprobudila.
Poznala trošku lásky, ale život k ní byl krutý. Teď už není.
Eliška si prošla peklem. Byla v kritickém stavu, když jsme ji přijali letos v květnu. Strávila pár týdnů na hospitalizaci, ze které se nám vrátila, a ze které se krásně zotavila. Nebyla mazlíček, nevěřila nám tolik, aby se nechala nosit, byla z nás někdy nervózní. Ale nechala se pohladit. Měla by před sebou krásný život a mazlivá kočička by se z ní jistě stala.
Bohužel, dne 18.9.2025 jsme ji našli na zemi. Vypadala, jakoby spinkala. Na depozitu byla jen Jana, která se ji ještě snažila oživit. Bez úspěchu. Uděláme pitvu, abychom zjistili, co se stalo. – Dostali jsme výsledky pitvy. U srdíčka ji praskla cévka, kvůli čemuž se jí srdíčko zalilo tolika krví, že to nezvládlo. Mohlo to být vrozené, mohla to být náhoda. Prý nebyla šance, že by ji Jana oživila.
Je nám to moc líto. Byla jsi hodná kočička a chtěli jsme, abys měla krásný dlouhý život.
U Timmyho jsme věděli, že je u nás na dožití a že každý den může být jeho poslední. Měl moc špatné srdíčko, ale zjistilo se také, že má špatné ledviny. Dostával léky na srdíčko i ledviny. Byl spokojený, rád se procházel po depozitu, vyhříval se na sluníčku, hledal klidná místa, kde mohl odpočívat a občas poškádlil ostatní kočičky. Byl hodný a měl rád společnost člověka.
Dostal ale zánět močových cest, který jsme také léčili. Ale Timmy se horšil. Přestal nám papat, přestal pochodovat po depozitu, jen polehával, ani na záchod už si nedošel.
U veterináře se zjistilo, že má více zdravotních problémů, nateklá játra, a Jana už musela rozhodnout. Do poslední chvilky váhala. Timmy si odpočinek zasloužil.
Na depozitu získal lásku, klid, péči a bezpečí. Snad jsme mu poslední 3,5 měsíce života ulehčili.
Malý bobišek † 24.8.2025
Maličký, hodný, mazlivý a hravý. Byl jsi s námi teprve pár dní, ani jsme tě nestihli pojmenovat.
Zatímco tví sourozenci krásně nabírali na váze, ty jsi byl hubená kostička.
Ještě večer jsem ti říkala ahoj. Ještě ten večer jsme se s tetou bavily, že nepřibíráš, že nevíme, jestli to zvládneš. A ráno už jsi nebyl. Odešel jsi sám, potichoučku, obklopen svými sourozenci, ale my u toho nebyli.
Je mi to líto, odpusť nám, snad je ti teď dobře.
Malenka k nám přišla před rokem a půl, byla březí a hodně nemocná. Skončila tehdy na hospitalizaci.
Byla veliký jedlík, až jsem občas byli s podivem, když spapala svou misku a ještě docházela dojíst z misek ostatních. Šlo to na ni znát, byla větší než by snad měla, ale byli jsme rádi, že je spokojená.
Najednou ale přestala jíst, zhubla – a že to na ni bylo poznat – a tak se jelo na veterinu. Zjistlo se, že má ke střevu přirostlý nádor o velikosti pingpongového míčku. Měla se operovat a zjistit se, jestli to zvládne a probudí se nebo se už ze spánku nevzbudí.
Bohužel, Malenka nás opustila. Byla to plachá mourinka, která moc šancí na nový domov neměla, ale byla u nás dlouho, byla součástí depozitu, byla naše.
Už ti bude dobře.
Zorka † 18.8.2025
Zorinko naše milovaná.
Bolí nás srdíčko.
Byla jsi nejhodnější kočičkou depozitu. Nejlaskavější, nejpřítulnější. Vítala jsi každou návštěvu, díky tobě často návštěvníci odcházeli spokojení a šťastní, měli možnost se s tebou pomazlit a často se ptali, zda si tě mohou vzít domů.
Bohužel ledviny tě zradily a ačkoliv jsme se snažili, ani kapačky ti tentokrát nepomohli. Trápit jsme tě nechtěli a tak jsme tě nechali odejít.
Odcházela jsi Janě v náručí, spokojená a vrnící. A my tě oplakali. Moc nám chybíš. Nikdy na tebe nezapomeneme.
Černé kotě † 31.7.2025
Bezmoc. Jedním slovem by se dal popsat příjem a odchod tohoto koťátka. Když v celém Moravskoslezském kraji funguje pár klinik s hospitalizací, všechny vám řeknou že mají plno a ostatní nemají pohotovost. Zkrátka desáte hodině už je to na osudu, zda kotě přežije nebo ne.
Toto koťátko se nalezlo na stejném místě a ve stejném stavu jako zrzavý kocourek Robin. Muší larvy po celém těle, paní Jana strávila hodinu jejich vybíráním, podala léky, nakrmila, hladila ho a šeptala mu, ať to vydrží do rána.
Nikdo si ho nevšiml dříve? Nebo raději odvrátil zrak? Byl pro kolemjdoucí jen hromádka chlupů plná blech a much? Něco, co je lepší nevidět?
Kocourek do rána nepřežil.
Zažil pár pohlazení a objetí a to bylo vše. Co když stačilo, aby ho vzal někdo jen o chvilku dříve a poskytl mu veterinární pomoc? Jen pár hodin, pár minut.
Přestaňte psát: „Je tu kotě, pomůžete mu? Přijmete ho?“
Začněte konat: „Bylo tu kotě, pomohla jsem mu, zavezla na veterinu. Přijmete ho?“
Robin †
Kocourek Robinek byl nalezený v Kravařích. Mladá slečna nám volala, plakala do telefonu, nikdo ho nemohl přijmou. Kocourek posetý muchami, rozežraná pusinka, zablešený, dehydratovaný, vyhnité dásně. Zkrátka kritický stav a jel rovnou na hospitalizaci.
Tam bojoval a byl statečný. RTG ukázal, že je celý začervený, ale larvy měl jen v pusince, ne v těle. Papal jen tekutou stravu, protože ho pusa bolela. Dokonce i na klinice měli slzy v očích, když ho viděli. Ale bojoval.
Jednou ho museli oživovat, a podařilo se. Paní doktorka nám volala, že už je mu lépe a snad bude moci brzy domů.
A další den nám volali, že mu selhalo srdíčko a už se jej nepodařilo oživit. Nabral energii svůj poslední den a odešel.
Nový domov jsi nenašel, ale už je ti dobře broučku.
Malina † 29.7.2025
Malina byla nalezená v Ostravě-Vítkovicích, kde ji krmila známá. Pravidelně každý den chodila na krmení, až jednou se neobjevila. Přišla až za 14 dní v příšerném stavu. Ouško měla plné mastné krvácející hmoty, pod ušima obrovské boule, pravděpodobně byla kousnuta psem. Byla převezena na hospitalizaci, kde se udělalo veškeré vyšetření, CT sken i biopsie.
Bohužel, zjistilo se, že má rakovinu a řešilo se, co dál. Veterinářka řekla, že tento druh rakoviny se dá léčit, když se vytáhne co půjde a bude podstupovat chemoterapii.
Bohužel to však nemá dobrý konec. Udělala se operace, kde se našla rakovina tak prolezlá do krku a v dýchací trubici, že už ji nešlo zachránit. Z operace se neprobudila.
Faktura za vše vystoupala do výše 46 tis. Kč.
A tak po Malině zůstanou jen vzpomínky a frustrace.
Jonášek † 14.7.2025
Jonášek usnul napořád. Koťátko od Jůlinky, které si prošlo za svůj krátký život více potíži než většina koček za celý svůj život. Dostal silný zápal plic, měl bolesti, dýchací potíže. Veterinář mu dával šanci 50/50. Vypadalo to, že se zlepšuje, nevzdával se, hrál si, mazlil se, dělal radost.
V pondělí už ale jeho tělíčko nemohlo dál. Stav se zhoršil, v dutině břišní se objevila tekutina, nemohl se nadechnout. Nemohli jsme ho dál nechat trápit.
Nebyl sám, naše Žanet byla s ním, tulila ho při jeho odchodu. Odešel v náručí, v klidu, bez bolesti.
Ozzy k nám přišel jako malinkaté koťátko se svým bráškou Akimem (Chlupáčem) a maminkou Leylou. Byl to malý bobeček, takový lumpík, který u nás i vyrostl. Strávil u nás 10 měsíců, než našel nový domov. V novém domově byl společně s dalším kocourkem Foxem, náramně si spolu sedli.
Bohužel nám ale z nového domova přišla ta nejhorší možná zpráva: Ozzy nás nečekaně opustil. Jen tři měsíce poté, co v jiném domově odešel jeho bráška Chlupáč. Byl jsi milovaný, i když jsi majitelku ze začátku zlobil, zvládli jste to, sedli jste si a měla tě nesmírně ráda. Nechal jsi za sebou zlomená srdíčka naše, majitelky i kocourka Foxe. Teď už se na nás díváš z výše a tam nahoře si hraješ s bráškou Chlupáčem.
Máme tě moc rádi, chybíš nám.
Z nového domova nám přišla moc smutná zpráva…
Plachá kočička, která odjela až do Prahy, aby našla svůj klidný a vysněný domov. Našla oporu u kocourka, který ji ukazoval, že doma je dobře, že se může těšit na plné bříško, že dvounožec není nic, čeho by se měla bát. Zažila dva měsíce tepla domova, než se projevily příznaky FIP, řešila se veterina, ale nakonec na tom byla tak špatně, že se přistoupilo k uspání. Majitelce moc děkujeme, že Zuzance věnovala domov.
Zuzanko, už je ti dobře, maličká…
Trikolorka † 2.7.2025
Celých jeden a půl roku tě krmili, ale nechali tvé špatné zdraví zajít tak moc daleko, že už ti nebylo pomoci. Moc jsem tě oplakala.
Nechali tě na kost vyhublou, zuby tě bolely tak, že už jsi nemohla papat, srst jsi měla na kůži shnilou, plnou dredů, měla jsi obrovský útvar v žaludku, nález na plicích, giardie a pozitivní panleukopenie.
Tak moc tě milovali, že tě nechali trápit…
Teď už tě nic netrápí.
Moc mě to mrzí kočičko.
Ferda † 26.6.2025
Tato zpráva nás nesmírně zasáhla. Jsme zdrceni. Nedlouho poté, co Ferda odešel do nového domova, co se začal osmělovat, co začal byt prozkoumávat, chodil si pro pohlazení a začal odpočívat s majiteli na posteli… napsali nám, že Ferda zemřel v pelíšku. Žádné varování, nic tomu nepředcházelo.
Máme podezření, že Ferdovi mohlo selhat srdíčko, po léčbě FIP. Je to výjimečné, ale známe případy, kdy se to stalo, zvláště u léčených koťat. Necháme udělat pitvu.
Odpočívej tam, odkud není návratu, už je ti dobře, náš maličký. Býval jsi plachý a vyrostl z tebe mazlivý klučina, mazlení s tebou bylo moc krásné.
Máme zlomené srdce. Máme tě moc rádi.
Stellinka † 18.6.2025
Byla jsi u nás jen okamžik a přesto jsi nám přirostla k srdci. Přijala tě Natka, která tě držela v náručí a dala ti jméno Stellinka. Další den tě držela a tulila s láskou Jana, když jsi jí odcházela do nebe.
Víc jsme ti nabídnout nemohli.
Stella byla slepá, slepota byla pravděpodobně způsobena zraněním, možná i srážkou autem. Vážila jen 1,9 kg, byla podvyživená a vyčerpaná. Byla na kapačkách a vítala jakýkoliv dotyk. Musela být na člověka zvyklá, možná ji někdo vyhodil. Objetí oplácela, chytila se a nechtěla pustit.
Malý Škubánek byl veliký bojovník. Už jako miminko přežil vyhození, když ho někdo zavřel v akváriu a nechal na pospas osudu. Zlvádl dokrmování, když ze začátku nechtěl papat. Aby toho nebylo málo, onemocněl panleukopenií a málem nás opustil. Ale přežil. Sice mu zůstala houpačková chůze, ale to mu nevadilo. Byl hodný, malý, milovaný.
Odešel se svou sestřičkou do nového domova. A měl se dobře. Milovali ho, zbožňovali ho.
Ale začátkem června nám napsala jeho majitelka, že je na tom špatně, že mu diagnostikovali mokrou FIP. Začal se léčit, dokonce mu veterinář injekce píchal. Ale bohužel, 10.6.2025 opustil tento svět.
Ach jo. Miláčku malý, byl jsi úžasný. Protrpěl sis toho moc, to sis nezasloužil. Snad sis užíval lásku, které se ti dostávalo, dokud jsi tu byl. ♥
Lola † 5.6.2025
Lola byla 4.6.2025 nalezena v Liberty Ostrava. Nalezla ji Nikol, která tam odchytává kočky, a poté je umisťuje do útulků a nových domovů. Lola ležela v budce a čekala, kdy přijde její konec.
Byla ve velmi špatném stavu, vážila 1,4 kg, měla silnou anémii, byla nachlazená, posetá klíšťaty, silně zablešená, měla herpes a velký zánět v těle.
Odvezli jsme ji na hospitalizaci, kde ihned dostala transfuzi, byla v kyslíkovém boxu a bojovala o život.
Dne 5.6.2025 dobojovala. Moc nás mrzí, že se nenašla dříve. Zažila jeden den lásky.
Koťátka Sisinky a Nelinky † 14.5., 16.5., 17.5.2025
Ne každé koťátko dostane šanci na život. U koťátek venkovních kočiček to platí několikanásobně. A bohužel se často stává, že je na vině vlastní maminka, protože je mladá a nezkušená.
Malinký světlý mourek, koťátko od Nelinky, bohužel nežil moc dlouho, než ho maminka zalehla.
Koťátka od Sisinky se narodila předčasně. Vážila mezi 40 – 60 g, přičemž normální váha narozeného koťátka by se měla pohybovat mezi 80 – 100 g. Vypadala jako nahé myšičky. Černobílý kocourek vážil 50 g, a zemřel, když ho maminka zalehla. Malý světlý moureček vážil pouhých 40 g, moc šancí neměl už od narození, měl problém dostat se k mlíčku mezi celkem šesti koťaty. Jana si jej vzala domů, aby ho krmila, ale kocourek to nezvládnul.
Dorotka † 2.5.2025
Dorotka k nám přišla se svým koťátkem Jůlinkou v říjnu 2023. Přišly k nám z rodiny alkoholiků a jejich život nezačal pěkně. Majitelé kočky nekastrovali a Dorotka tak rodila koťata, která pak mejitelé rozdávali lidem. Z posledního vrhu přežila jen Jůlinka.
Dorotka byla moc hodná kočička, ktterá dostala nový domov spolu i s Jůlinkou a měli jsme velkou radost.
Bohužel se nám ozvala majitelka, že je Dorotka nemocná a řeší veterinu. Dorotka se nelepšila a muselo se učinit rozhodnutí – majitelka nám obě kočičky vrátila, i když o ně měla veliký strach.
Dorotka se nám vrátila, až když bylo zle. Litujeme, že nám majitelka nedala vědět dříve. Čas byl proti Dorotce a možná bychom ji ještě pomohli. Při příjmu měla jakoby mastnou srst, nebyla aktivní, nejedla. Další den jen ležela, museli jsme dokrmit. Oči se ji zalily krví. Opět podezření na FIP. Ale kočička na tom byla tak špatně, že musela na hospitalizaci.
Dne 2.5.2025 zemřela.
Koťátka Lilly † 23.4.2025 † 27.4.2025
Někdy to tak bývá, že se příroda sama usmyslí, a vezme nám něco, co se snažíme zachránit. Opusila nás tři koťátka kočičky Lillinky.
Lilly jsme přijali jako vysoce březí kočičku, k tomu nachlazenou, neočkovanou. Maminka se špatnou imunitou porodila pět krásných koťátek. Malá koťátka pila mlíčko jak měla, choulila se spolu na hromádce v teple. Bohužel už od malička byla nemocná a musela brát atb. Jedno koťátko, krásný zrzavobílý kocourek, nemoci podlehl. Ve dvou týdnech nás opustilo druhé koťátko, černobílá kočička, která se nejspíše napila vody a musela být uspána. Třetí koťátko, mourovatobílý kocourek, přežilo déle, ale oproti jeho sourozencům vůbec nepřibíralo, nepilo mlíčko a od maminky se plazilo pryč. Zemřelo v noci, samo.
Z pěti koťátek přežívají dvě, která zůstávají na atb a my moc doufáme, že to zvládnou.
Moureček † 27.4.2025
Kocourek byl nalezen v Mošnově ve vesnici, a pohled na něj lámal srdce – váha pouhých 1,7 kg, tělo vyčerpané, silná anémie, dehydratace, rozbor krve velmi špatný. Byl na pokraji sil.
Neváhali jsme ani minutu a ihned ho převezli na kliniku. Dali jsme mu šanci. Bojoval. Bojoval s námi za svůj život, když už sám neměl sílu zápasit. Byl to mladý kocourek a jeho stav byl kritický.
Bohužel nás kocourek na klinice opustil, byl velmi slabý.
Ríša † 23.4.2025
Ríša byl nalezený vyčerpaný a nemocný, na pokraji sil, ve stáji mezi koňmi. Vážil pouhých 1,7 kg, přesto měl v očích touhu žít. Byl to bojovník, který přes dva týdny bojoval na hospitalizaci. Byla mu diagnostikována FIV, která oslabuje imunitu.
Po hospitalizaci přišel k nám na depozit, kde dva dny s chutí jedl a dobírat atb a my jsme byli plní optimismu. Kocourka jsme hladili a alespoň dva dny si užíval lásky. Třetí den přestal jíst a rapidně se zhoršil a proto šel okamžitě na další kontrolu a možná by se vrátil na hospitalizaci, kdyby mu nebylo diagnostikováno selhání ledvin. Kocourkovi už nebylo pomoci.
Ríšovo trápení bylo velké, ale odešel v teple, učesaný a milovaný… ještě naposledy vrněl.
Mio byl v depozitu déle než rok. Byl to maličký a mazlivý kocourek. Nikdy nebyl úplně zdravotně v pořádku, ale bylo to naše sluníčko. Dospělý kocourek, který vypadal jako kotě.
Už krátce po přijetí si prošel nemocí FIP, kterou zvládl a úspěšně se s ní vyléčil.
Bohužel se mu v roce 2025 opět začalo zvětšovat bříško a nám bylo jasné, že se nemoc vrátila. Zahájila se léčba. Bříško se však nezmenšovalo, naopak rostlo dále.
Poslaly se testy do Německa, kde vyvrátili FIP. Ale co hůř, a co jsme v žádném případě nečekali, výsledky potvrdili rakovinu. Mio vypadal čím dál hůř, neustále hubnul až na velké bříško a než jsme mohli vůbec zkonzultovat možnosti léčby nebo zda ho nechat odejít za duhový most, Miovo tělíčko to už nezvládlo a Mio nám zemřel.
Sbohem maličký, teď už je ti dobře.
Chlupáč / Akim † 17.4.2025
Přišel jsi k nám se svou maminkou Leylou a bratříčkem Ozzym jako 3týdenní miminko. Vyrostl z tebe moc krásný, hodný kocourek, který našel domov jako první, s dalšími dvěma kamarády z depozitu.
Bohužel se stalo, že se nám ozvali tví majitelé se špatnou zprávou ohledně tvého zdravotního stavu.
Diagnóza FIP.
Vrátil ses nám ve stavu, který nebyl ze dne na den a šance na záchranu tvého života byla velice malá.
17.4.2025 v 18:20 jsi odešel tam, odkud není návratu.
Moc nás to mrzí.
Mourovato-bílá kočička †16.4.2025
Mourovatobílou kočičku jsme neměli šanci moc poznat. Kočička byla na pokraji sil, když ji Jana se slzami v očích vyzvedla. Kost a kůže, musela rovnou na hospitalizaci.
Kočička byla při příjmu vysušená, vychrtlá, uši měla nahnilé a plné svrabu, nos měla zalepený z nachlazení a nedokázala ani stát.
Přestože nás v této době trápily dluhy a nedostatek financí, ani nás nenapadlo kočičku nepřijmout.
Kočičce klesala teplota na 34,5°, zahřívali ji, ale teplotu nezvládala udržet. Zakanylovali ji, krev odebrat nešla, byla žlutá. Jana ji jen do ouška, ať bojuje, že ji čeká krásný život a milující domov.
A ačkoliv se kočička snažila, 16.4.2025 nás opustila. Už je jí dobře, ale v našich srdcích zůstane bolest.
Černobílý kocourek † 24.3.2025
Černobílý kocourek byl odchycen v areálu Liberty. Jako jeden z mála kočiček tam byl velice přítulný, i když se bál. Měl rád pohlazení a papal jen, když byla Jana s ním.
Právě proto, že byl mazlivý, bylo jasné, že se po kastraci nevrátí na krmné místo. Byl nachlazený a začervený a léčil se.
Bohužel, než jsme měli šanci kocourka vůbec pojmenovat, projevily se také příznaky panleukopenie a na druhý den po příznacích nás kocourek velmi rychle opustil. Je nám to líto, zlatíčko.
Ája † 12.3.2025
Maličkatá holčička, která si nás okamžitě získala. Oběť panleukopenie nebo špatné reakce na očkování.
Ája byla nalezena v Ostravě – Výškovicích. Byla maličká, bez maminky. Neskutečný mazlík. Získala si okamžitě naše srdce.
Testovaná negativně na panleukopenii. Podali jsme první dávku očkování a nedlouho poté se objevily příznaky panleukopenie. Pravděpodobně již probíhala inkubační doba nemoci, přestože byla testovaná negativně a očkování již nemělo žádné účinky, spíše naopak, inkubaci to navíc urychlilo.
Bohužel to maličká nezvládla a opustila nás.
Zrzeček † 5.3.2025
Zrzečka jsme přijali letos v únoru jako vyhublého kocourka, který byl ale hlasitý a volal si o pohlazení. Měl rychle podezření na FIP, moc nepapal, nebyl na tom moc dobře. Váhu jen ztrácel.
Zhoršilo se mu dýchání, byl na tom špatně. Museli jsme na veterinu, kde se dělal RTG a zjistil se silný zápal plic. Nechali si ho na hospitalizaci, protože šlo o život, musel být v kyslíkovém boxu a na kapačkách.
Kocourek ale svůj boj prohrál, jeho tělíčko bylo moc slabé, aby se se zápalem popralo.
Je nám to líto, kocourek byl zlatý.
Micka † 29.1.2025
Kočička-koťátko, které spadlo na beton z třetího patra.
Koťátko jsme od majitelky převzali pod svá křídla a byla zavezena na hospitalizaci, kde proběhlo několik operací, několik transfuzí krve. Kočičku si na veterině zamilovali, Micka papala a vypadalo to, že by chtěla žít. Bohužel se jí zastavilo srdíčko a i když se veterinářům podařilo Micku jednou oživit, podruhé to nedokázali. Pro majitelku byla Micka „kotě ze stodoly“, pro nás a pro veterináře to byla vděčná kočička, které jsme přáli jen to nejlepší. Více podrobností na FB: https://www.facebook.com/share/p/15ppen8xP8/
Moja † 21.1.2025
Krásná kouřová kočička Moja se k nám dostala od majitelky z důvodu onemocnění FIP. Už při převzetí vypadala velice špatně a okamžitě se začalo s léčbou. Pod srstí ji prosvitovala žlutá kůže, měla problémy s játry a brala léky na jejich podporu. Po pár dnech léčby se kočička zdála lepší, už sama papala.
Pak si Jana všimla, že má Moja ochablé nožičky a Moja musela na hospitalizaci. Zjistilo se, že ochrnutí nohou bylo způsobeno krevní sraženinou. Nabrala na hospitalizaci trochu síly, naposledy se napapala a poté nás opustila.
Číča a Mica † 22.1.2025
Kočičky Čičina a Micina se k nám dostaly, když nám volala rodina, že se u nich objevily tyto dvě kočičky. Celé to bylo pochybné, vše na rychlo, měnili původní příběh, jak se k nim kočičky dostaly. Jedna kočička měla být popálená – opařená vodou.
Anička pro ně jela s přepravkou, kočičky se prý snesly, měly jet spolu. Kočičky se už v autě nesnesly, cesta samotná byla náročná. Vyplynulo na povrch, že rodina byla majiteli koček.
U nás jsme zjistili, že kočičky naprosto nesnáší svá jména – Čiči a Mici. Kdykoliv jsme na ně zavolali, kočky reagovaly špatně a začaly vrčet. Začali jsme jim vymýšlet nová jména – želvinka se měla jmenovat Kleopatra. Zadní nohy trikolory byly opařené, bez chlupů. Kočky nám nejedly, jen ležely schoulené, byly naprosto zlomené. Tak zlomené kočičky jsme snad ještě nikdy neviděly. Musely na hospitalizaci.
Po pár dnech to vzdala trikolorka. Želvinka nedlouho nato odešla také.
Toníček † 15.1.2025
Na hospitalizaci nás opustil maličký Toníček, který statečně zvládnul operaci zlomené pánve a nožiček.
Dělal obrovské pokroky, denně jsme s ním cvičili. Bohužel se u něj později potvrdila panleukopenie a přestože pro něj na veterině na hospitalizaci udělali co se dalo, Toníček to nezvládnul. Více podrobností na FB: https://www.facebook.com/share/p/1B5REdFYGg/
Tanja
Tato úžasná kočičí babička se bohužel nedočkala nového domova… Svůj život ale dožila mezi námi, kteří jsme ji milovali. Byla velmi nenáročná, vděčná a užívala si klid, který konečně zažila po životě venku.
