Teodor

Teodorka odložil jeho majitel v přepravce pod okna depozitu. Bez poznámky, beze slova, bez zaklepání. Byly mrazy, a kdyby kolem nešel pán s pejskem, který na nás zabušil, že máme pod okny přepravku s kočičkou, kdo ví, kdy bychom si Teodorka všimli.

Kocourek byl vyjukaný, moc nevěděl, co se děje, ale šlo vidět, že je na lidi zvyklý, byl hodný, hladit se nechal, ale byl nesvůj.

Naštěstí se ještě toho dne objevila dcera majitele kocourka a popsala nám situaci. A tak jsme se dozvěděli kocourkovo jméno, i že je očkovaný a nemusí tak strávit dva dlouhé týdny v karanténním boxu.

Bude hledat nový domov, nejspíš jako jedináček, byl zvyklý.