Když mu byly dva měsíce, hrozně moc nás vylekal. Projevily se u něj zničehonic dýchací potíže a každou minutou se zhoršoval. Odvezli jsme ho na jednu veterinu, kde mu píchli atb, ale nenechali si ho na hospitalizaci. Po příjezdu zpět, a už byl večer, jsme uznali, že se rozhodně nelepší, spíš naopak. Lapal po dechu a nám bylo jasné, že do rána nepřežije. 

 

Odvezli jsme ho na druhou veterinu, kde si ho na hospitalizaci nechali, dali jej do kyslíkového boxu a dýchání podpořili kortikoidy. Mimo jiné nám sdělili, že atb, které původně dostal na první veterině, byla zcela zbytečná, vůbec by mim nepomohla.

 

Z hospitalizace se nám velice brzy vrátil, dýchání se rapidně zlepšílo, ale ještě bral léky. Ještě neměl vyhráno. Navíc do toho všeho onemocněl nachlazením, měl plný nos a špatné oči. Museli jsme ho dokrmovat, protože sám papání necítil a neměl chuť.

 

Zvládl to. Začal papat, oči se uzdravili a na nachlazení už bere jen atb, která zabírají. 

 

Tou veškerou manipulací a dokrmováním jsme si ho ale tak rozmazlili, že teď miluje společnost lidí, utíká k nám, když nás vidí. Je moc hodný, moc mazlivý, je to miláček. Je to bojovník a silák, co překonal těžké překážky a nyní už mu bude dobře. 

 

Jako maličký kocourek je v pokoji i s většími koťaty, ale je moc hodný. S ostatními se mazlí, spinká a hraje si.