Ludmilka byla odchycena v areálu Liberty, protože se tam omezoval provoz a zaměstnanci, kteří kočičky krmili by se o ně nemohli dál starat.

Péče o Ludmilku byla ze začátku velmi náročná. Byla to plachá kočička, která syčela sotva jsme se přiblížili. Když konečně prošla karanténou a mohla mezi ostatní kočičky, vždy byla zalezlá v úkrytu a vyhýbala se nám. Moc jsme ji nevídali, jen jsme ji do skrýše dali misku s jídlem a to bylo vše. Když jsme byli pryč, vylezla a šla odpočívat na škrabadlo.

Od začátku udělala veliký pokrok. Už není schovaná, dokonce se prochází po místnosti, i když jsme tam my. Je malinko zvědavá. Ještě se ji moc nelíbí, když se k ní příliš přiblížíme, ale neutíká vyděšená pryč. Sáhnout na sebe nenechá, ale to nevadí.

Jsme za ni moc rádi a jsme šťastní, že se z divoké kočičky pomalu stává kliďas, který je v depozitu spokojený. Upnula se na kocourka Huga, velký kocour, který ji dodává pocit bezpečí. Byli bychom rádi, kdyby šla do domácnosti, kde je klidný kocourek, aby v něm mohla najít oporu.

Pokud půjde do nového domova, musí k někomu, kdo ji přijme takovou, jaká je. K někomu, kdo ji dá čas a nebude mu vadit, že se Ludmilka schovává, že nevyhledává lidskou společnost.